Spisovatelka Matylda je pozvána do Říma na setkání autorek z celé Evropy. Je v tom však jistý háček – Matylda se za spisovatelku nepovažuje, alespoň ne v onom velkolepém smyslu slova. Nejenom proto se rozhodne ve městě měst zemřít. Pokud možno velkolepě…

Mohla by napsat celou knihu o psaní. To by byla teprve ostuda! Ale jelikož se před chvílí rozhodla zemřít, existovala jistá šance, že tu ostudu ustojí. Že jí to čtenáři prominou. Že jim jí bude líto. V každém čtenáři dřímá spisovatel, každý touží napsat knihu. Leckterý už začal. Všichni potají myslí na svůj pomník, ale přizná to jen blb spisovatel, člověk od přírody vybavený neomaleností, neskromností a neopatrností. Někdo by možná řekl pravdomluvností, ale nebylo by to přesné.