
Třicet pět večírků
Krásná sonda do vztahů a společnosti 90. let a začátku milénia se vším dobrým i zlým. Začetla jsem se, a nechtělo se mi přestat.
Krásná sonda do vztahů a společnosti 90. let a začátku milénia se vším dobrým i zlým. Začetla jsem se, a nechtělo se mi přestat.
Opravdu je to rafinovaný příběh se vskutku zajímavým závěrem, který jsem naprosto nečekala.
Autorka si dala neuvěřitelnou práci s postupným vyšetřováním případu, aby čtenáře držela neustále v napětí a nejistotě. Chrlí na vás pocity pozůstalých, svědků a podezřelých. Celková atmosféra je tíživá a mrazivá. Dialogy jsou perfektně vystavěné a nemáte pocit, že by příběh měl jediné hluché místo. Vše je uvěřitelné do posledního písmenka.
Buď, jak buď, jisté je to, že Vekslačka bude ve svém žánru letos patřit k nejprodávanějším knihám. Zaslouží si to. Už jen proto, že se skvěle čte, děj odsýpá a má myšlenku. Za mě je cenná taky v tom, že vám (jaksi na okraj) ukáže, kde se taky braly peníze pro jinou kapitolu našich dějin, pro pozdější privatizaci.
Příběh, který v sobě kniha ukrývá je naprosto dokonale napsaný. Autorka vysvětluje, co jsou bony, co byl Tuzex a jak vlastně lidé žili. Je to tak autentické, že máte pocit, jako kdybyste se do minulosti opět přenesli (ještě že jen v knížce …)
A právě kombinace uvěřitelného s tím neuvěřitelným je autorčinou silnou stránkou, jak děj zdatně gradovat. Troufnu si říci, že možného vraha/vražedkyni v první půlce knihy netipnete. Zorientovat se v tom, co se stalo na letním slunovratu, proč musel někdo zemřít, nějakou tu chvíli potrvá rovněž policistce Tereze. Vy na to máte skoro čtyři sta stran.
Ani tentokrát mě autorka nezklamala. Jak už jsem u ní zvyklá: děj je svižný, nechybí napínavé okamžiky ani skvěle vystavěná zápletka. Zkrátka milovníci českých detektivek by si její příběhy rozhodně měli přečíst.
Pohanským zvyklostem je v celém Letním slunovratu dáno dost prostoru – mluví o něm téměř každý a Tereza tak trochu tápe v kruhu. Klevisová nás však nikdy nenechá na pochybách, co se její vyšetřovatelce honí v hlavě. Sdílí s námi myšlenky, pocity i to, jak se nechává vést intuicí.
Autorka zpracovala téma rodiny, rodinných vztahů v psychologickém románu originálním způsobem, kdy postupně odkrývala tajemství jejich členů.
Knížku jsem nemohla odložit, příběh mě vtáhnul a hodně se mě dotknul. Konec jsem pak četla dlouho, protože přes slzy jsem neviděla na písmenka….