„Jdu po tom, co je dobré.“

Romana Přidalová založila jedno z nejúspěšnějších českých nakladatelství u sebe v obýváku. Byl rok po sametové revoluci a první bestseller balila a na poštu nosila celá její rodina. Jak se jí dařilo a daří vyhledávat hvězdné autorky, podle čeho se řídí a jak se vlastně pozná budoucí bestseller? Zakladatelku Motta zpovídala jeho současná šéfredaktorka Lenka Tréglová.

Říkala jsem si, že bychom tenhle rozhovor měly doplnit fotkami z počátku Motta, ale padly za oběť vašim stěhováním a vyplavením sklepa. Kdyby nepadly, co by na nich bylo?

Já, ustaraná u hromady balíků knížek. Balil táta, balila máma – to všechno v dvoupokojovém bytě na stole v obýváku. Já vyplňovala dobírkové listy a byla jsem úplně zavalená. Odbavili jsme kolem stovky knížek denně, takový úspěch jsem nečekala. Nakonec jsem si k nám musela najmout paní na brigádu.

Tak kousek couvneme – co to bylo za úspěšnou knihu, a jak vás vůbec napadlo ji vydat?

Žila jsem před revolucí v emigraci ve Vídni a živila se jako kuchařka v restauraci. Bylo mi přes třicet a objevila jsem knížku Susanny Kubelka Konečně přes čtyřicet. Byla jsem z ní nadšená. Až tak, že jsem z ní kusy rovnou překládala kamarádkám do telefonu. V telefonní budce! V Rakousku vůbec byli napřed v tom, že netvrdili ženám po třicítce, že už jsou staré. Ta vlna přišla k nám až tak za deset let. Susanna Kubelka vyhmátla podstatu kultu mládí a skvěle popsala, jak s námi mává patriarchát.

Když jsem se vrátila v roce 1990 z Vídně domů, rozhodla jsem se tady tu knihu vydat, ve skvělém překladu Soni Havlové, a spustila se lavina. Jako další jsem vydala Začínám znovu, od stejné autorky. To jsou čtyřicet let staré knihy, ale jejich principy pořád platí. I teď, po covidu, budou lidi začínat znovu, s novou prací, v nových oborech.

Další etapu Motta odstartovala první kniha Haliny Pawlowské Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Jak jste se vy dvě vlastně potkaly?

Poprvé hned po maturitě, kdy jsme se obě nedostaly na vysokou školu a chodily do jazykovky na Národní. To byla vyhlášená škola. Třeba ruštinu, na kterou jsem tam chodila, učili potomci emigrantů z carského Ruska, kteří sem utekli před bolševiky, a netušili, co je tady čeká. Díky svojí lásce ke staré vlasti nás ale naučili milovat a znát ruštinu jako nikdo jiný. Nicméně já i Halina, tehdy ještě nebyla Pawlowská, jsme docházku trochu flákaly. A moc jsme se vlastně nezkamarádily. Ale poznaly jsme se, když nás po mém návratu seznámili společní známí.

Můj manžel Aleš Charvát je jazzový muzikant a jeho kamarádka Eva Svobodová dostala nápad, že bych měla vydat Halině knihu. Tak jsme se po letech sešly a klaplo to. První rukopis Zoufalých žen byla ale krátký, tak jsem čekala, až to Halina dopíše. Čekala jsem rok a půl, protože mezitím začala být úspěšná a známá, psala scénáře, měla televizní pořad… Ale když pak kniha v roce 1992 vyšla, stal se z ní okamžitě bestseller. Stejně jako ze všech jejích dalších knih.

To vypadá, že vám přála šťastná náhoda, ale tak to určitě není. Měla jste nějaký klíč, podle kterého jste během let objevila hned několik hvězdných autorek. Prozradíte?

Úplně na začátku jsem šla po knihách, které se nedaly za komunistů sehnat. Třeba jsem sehnala práva na Doktorku z domu trubačů a tu stále vydáváme. Úspěch měly i další populárně psychologické knihy, třeba od Miroslava Plzáka nebo Nataši Tánské. No a nové české autorky a autory jsem hledala podle jednoduchého systému. Jejich psaní se mi muselo líbit. Třeba u Radky, dnes Třeštíkové, mě zaujala hned její prvotina a také blog. Bylo to syrové, upřímné, nikomu nepodlézala a mne to oslovilo. Po neuvěřitelném úspěchu Bábovek se zrodila hvězda. Radka prostě oslovila dobu stejně jako Halina.

Další úspěch jste měla a máte s knihami Ivanky Deváté, zase úplně jiného typu autorky.

Tu jsem potkala, když přišla nahrávat do studia mého muže. Psala tehdy pro Vlastu a bylo ty chytré a vtipné, tak jsem jí nabídla, aby pro Motto napsala knihu. A byl tu další beststeller. Ivanka totiž umí stejně jako ostatní naše autorky zformulovat myšlenky ostatních lidí tak, aby je to zasáhlo. I u ní jsem se držela zásady, že jdu po tom, co se mi líbí. Za ta léta se mi to vyplatilo – když se budete řídit vlastním vkusem, bude se to líbit i dalším lidem a když ne hned, tak si ta knížka na svůj úspěch chvilku počká.

Na svůj úspěch rozhodně nečekaly detektivky další vaší hvězdy Míši Klevisové. Úspěšně odstartovala už její prvotina Kroky vraha a letošní novinka Drak spí taky jede jako dráha. Jak jste přišla na Míšu?

Je to vtipné, ale ta u mě začínala jako brigádnice, po gymnáziu. Balila knihy, překládala anotace a články, pomáhala vyřizovat administrativu.

A pak vám přinesla rukopis …

Ano. A hned bylo jasné, že je mimořádný talent. Získala i cenu za nejlepší detektivku, hned dvakrát. A na základě jejích knih se mi ozval třeba Jiří Březina, který stejnou cenu získal letos. Za knihu Vzplanutí, která vyšla také v Mottu.

Objevila jste i Báru Nesvadbovou, Markétu Lukáškovou, Báru Šťastnou, Terezu Salte, nerada bych na někoho zapomněla, ale protože musíme končit, aby tenhle rozhovor nebyl delší než první rukopis paní Pawlowské, zeptám se - jaká je knížka vašeho života? Ať už z produkce Motta, nebo „cizí“.

Já jsem velká a celoživotní obdivovatelka Betty MacDonald. Když už jsem nemohla vydat její knížky, připravily jsme teď její životopis s nikdy nepublikovanými fotkami a neznámými informacemi z jejího života. Vyjde příští rok a všechny Bettyiny fanynky včetně mě si ji nesmí nechat ujít.

Tady mám výhodu, že jsem tu knihu redigovala a musím říct, že se máte fakt na co těšit. Děkuji moc za rozhovor a těším se na další léta v Mottu!

A i když slavíme my, dárek máme i pro vás. Na našem e-shopu běží tento týden 30% sleva na 30 našich knih. Akci najdete tady.