Slovenská autorka Ivica Ďuricová vydává v češtině román Cizinec z papíru o nezvyklém vztahu dvou lidí míjejících se v jednom bytě. V rozhovoru vypráví nejen o své knize, ale také o Trenčíně, kde se její román odehrává.

Liší se česká verze Cizince z papíru od původní slovenské knihy?

Lehce ano. Největší rozdíl je v tom, že česká verze obsahuje bonusové materiály, které v původní slovenské verzi nejsou. Společně s nakladatelstvím Motto jsme se do českého vydání rozhodli zařadit kapitolu, kterou si slovenští čtenáři mohli stáhnout online, a taky vánoční povídku, která se s ročním odstupem vrací k osudu hlavních hrdinů.

Díky českému vydání jste měla možnost nahlédnout na text s odstupem času. Máte na některé věcí jiný názor?

S redaktorem Adamem Chromým, který na textu odvedl skvělou práci a jsem mu za to moc vděčná, jsme provedli několik úprav. Text jsme tak ještě vylepšili, ale do dějové linky jsme zasahovali jen minimálně. Jako autorka vždy vidím prostor k vylepšení, je to nekonečný proces. Další čtení Cizince z papíru jsem si ale užívala, mám tento svůj první romantický příběh moc ráda a navždy bude mít zvláštní místo v mém srdci.

Děj knihy se odehrává převážně v Trenčíně. Jakým způsobem vás toto město ovlivnilo?

V Trenčíně žiju s přestávkami téměř deset let, toto místo opravdu miluju. Je malé, ale kouzelné. Lidé o něm často tvrdí, že jim připomíná Toskánsko. Přestože jsem tady doma, město mi nikdy nezevšednělo, stále je v něm co objevovat. Je nádherné za každého ročního období a věřím, že si ho díky Cizinci z papíru zamilují i čeští čtenáři a přijedou město osobně navštívit.

Podstatnou část vašeho románu tvoří dopisy. Bylo pro vás jednodušší psát ty z ženského pohledu?

Nevnímala jsem ten rozdíl. U obou hlavních postav jsem se snažila zaměřit především na emocionální rovinu dopisů. Potom už jsem jen lehce přizpůsobovala slovník.

Jaký je podle vás rozdíl v přístupu českých a slovenských čtenářů?

S českým publikem zatím nemám moc zkušeností. Cizinec z papíru je moje první beletrie vydaná v České republice. Doufám, že si tady čtenáři můj příběh oblíbí stejně, jako si ho zamilovali ti slovenští.